Dreamer

Často se ztrácím ve své hlavě, ve svých myšlenkách a sním o budoucnosti. Sním o tom, kým bych mohl být. Přemýšlím o tom, kdo jsem a kým jsem byl. Jsem vždy plný naděje a těším se na to, co mě čeká. Žiju si ve svém vlastním světě a moc nevnímám, co se děje okolo mě. Na většině z toho nezáleží, alespoň ne mně.

Vím totiž, že všechno, co se děje mimo mě je jen jedním velkým zrcadlem skutečností, které se odehrávají v mém nitru. Navíc všechny vnější události se dějí se zpožděním, takže nemá ani smysl se jimi příliš zaobírat. Je to pouze jako okno do minulosti. To, na co myslíme a čemu věříme tvoří svět a je to to jediné, co je opravdu skutečné. Jelikož toto vím, soustředím se na sebe a používám okolní svět k tomu, abych lépe viděl, co se odehrává uvnitř.

Mám svoji vizi, která je důležitější než všechno ostatní a když mi ostatní říkají, co všechno je nemožné, tak mi ukazují na pochybnosti, které kolují v mé vlastní hlavě.

Snažím se si vždy zachovat svůj vnitřní klid, což nebývá pod nátlakem negativních myšlenek a z nich vznikajících emocí příliš jednoduché, ale pochopil jsem, že je nemusím neustále poslouchat, protože nejsou mým pánem. Stačí si jen uvědomit co se děje, přijmout to a nechat být. Především si uvědomit, že to nejsem já.