Můj příběh
Vždycky jsem v hloubi duše věděl, že mám někde v sobě obrovský potenciál a mohu dosáhnout velkých věcí. Nevěděl jsem však, jak s ním naložit a má mysl byla plná pochyb, bloků a limitujících přesvědčení.
Roboti v robotě
Přes tyto překážky jsem pouze stěží viděl záblesky naděje a většinu času jsem se topil v nešťastném životě. Pracoval jsem tehdy ve fabrice a cítil jsem se jako v kleci. Vyměňoval jsem svůj čas za peníze děláním něčeho, co je svým způsobem proti mým vlastním hodnotám. Podílel jsem se na vyrábění plastů, což podle mě není úplně to nejlepší pro naši planetu.
Často jsem se v práci cítil jako robot bez duše, když jsem po 12 hodin v kuse každý den dělal jedno a totéž. Slýchával jsem svojí duši plakat, že už dost, že už to takto dál nejde. Tehdy ale jsem ještě neviděl způsob, jak něco změnit. A tak jsem dál trávil příliš času děláním nesmyslných věcí a přežíval.
Deprese a křídla svobody
Už od doby, kdy jsem byl v pubertě, jsem měl pocit, že lidé jsou jako otroci, kteří musí tvrdě studovat, aby získali práci. Získali práci, aby mohli žít. A pak jen pracovali, dokud v podstatě nezemřou. Když mi v mládí došlo, že takhle bude vypadat celý můj život, zhroutil jsem se. Říkal jsem si, že takový život nechci a nebudu žít. Přesto jsem se však tento pocit snažil dlouhá léta vytěsnit a dělal to samé, co ostatní.
Pak se mi ale začal v šerých dnech a temných nocích vracet zpátky ve formě depresí.
Mezitím jsem si maloval své pocity na plátno, často pod vlivem alkoholu, který mi pomáhal toto všechno držet pohromadě. Takto vzniklo i dílo Freedom, které bylo vizí toho, jak bych chtěl žít. A také dílo Death in the Mirror, které bylo jeho protipólem a vyobrazovalo mé pocity bezmoci a úvahy o tom, zdali má vůbec smysl žít, když člověk nemůže dělat to, co bylo důvodem jeho příchodu na tento svět.
Myslel jsem si, že peníze jsou zlo, pro které musíme pracovat a představoval jsem si život bez nich. Pak jsem se ale začal dozvídat, jak funguje mysl, podvědomí a programy, které jsme si v mládí převzali od dospělých. Začal jsem se dozvídat, že lze onu mysl přeprogramovat a naruby tím obrátit celý svůj život.
A to jsem také udělal.
„On mluví?“
Už od dětství jsem byl velice uzavřený člověk a malba obrazů pro mě byla jediným způsobem vyjádření.
Měl jsem panickou hrůzu z komunikace s ostatními. Když jsem měl něco říct před více lidmi, tak jsem zamrzl, má mysl úplně přestala fungovat a já nemohl nalézt žádná slova, která bych mohl vyslovit. Postupem let jsem udělal pár malých krůčků až mi nakonec došlo, že všechno způsobuje jen mé vystrašené ego a myšlenky, které vlastně nemusím ani poslouchat. A pak jsem za dne na den začal mluvit víc a víc. Nepříjemné pocity se sice stále čas od času objeví, ale už na mě nemají takový vliv.
Skok důvěry – dal jsem výpověď
Věděl jsem, že to jednou přijde a pak to přišlo. I přes velký strach jsem udělal obrovský skok do neznáma a dal výpověď. Věřil jsem, že mi intuice ukáže další krok, přestože jsem vůbec nevěděl, do čeho se pouštím. Nyní zpětně vidím, že do sebe všechny momenty krásně zapadly. Nikdy bych toho však nebyl schopný, kdybych nejprve nezměnil způsob svého myšlení.
Nyní následuji své poslání
Nyní se naplno živím malbou obrazů a tvorba pro mě už není jediným způsobem autentického vyjádření nebo útěku z reality. Tvorba je pro mě ztělesněním mé osobní vize.
Tvořím obrazy, které mají potenciál transformovat, léčit a inspirovat životy lidí, abychom mohli všichni společně růst a vybudovat lepší svět.
Do svých děl vkládám své myšlenky a důležitá uvědomění, ke kterým jsem sám dospěl na své cestě životem. Jsou v nich obsažené odpovědi na problémy, se kterými jsem se setkal a následně překonal. Nebo také poselství, která cítím, že bych měl nějakou formou sdílet.
Je čas růst společně
Z celého srdce ti děkuji, že jsi tu. Věřím, že to není náhodou.
Možná stejně jako já cítíš, že nastal čas růst společně a vytvořit svět, ve kterém se nám všem bude dobře žít.
Otevři se novým zítřkům a svému nejvyššímu potenciálu.
Přesně tak mé obrazy podporují ostatní a mohou nyní pomoci i tobě.