Slzy stékají z oblak smutku,

protože jsem si půjčil příliš času,

který patřil tobě.

Přál bych si, abych ti mohl vrátit roky,

které jsi se mnou ztratila,

když jsem tě zklamal zas a znova,

zatímco bys něco lepšího zasloužila.

Slzy stékají z oblak smutku,

protože pro nás už není slunka zítřku.

Moc mě mrzí, že jsem tě zanechal tak prázdnou.

Nikdy jsem to takhle nechtěl.

možná jsem zůstat měl,

ale jiný výsledek by z toho nevyšel.

Slzy stékají z oblak smutku

a já stojím pod nimi ponořen v zármutku.

Ty už tu nejsi

a já nevím, co vlastně chci,

jen vím, že jsem ztracený

a co bude dál, nemám tušení.

Události zítřka zůstávají záhadou,

když poslední kapky padají ze smutných mraků.

Naděje prosvítá přes paprsky vystupujícího slunce

s náznaky odpuštění objevujícími se nad horizontem.