Čím víc medituji a hojím staré psychické rány, tím víc vidím, že nejdu životem úplně tou správnou cestou. Ten hlásek, který mi vždycky říkal, co je pro mě nejlepší, je čím dál hlasitější a já přestávám být schopen žít ve starých kolejích. Přestávám být schopen nadále žít v idejích společnosti ignorováním sebe sama a smyslu mého života. Přichází čas k tomu, abych udělal to doposud nejtěžší rozhodnutí v mém životě. Je to obrovský risk, je to skok do neznáma a je to proti všemu, co ostatní říkají. Může mě to poranit, může mě to zabít.

Je to ale také skok důvěry. Sice nevím, co mě čeká na druhé straně, ale věřím v lepší budoucnost.

Věřím v to, že to nějak všechno zvládnu a přežiju.

Věřím, že přežiju a bude mi mnohem lépe.

Věřím, že to je mým posláním.