Kdo vlastně doopravdy jsem?

 

Sám si asi nejsem úplně jistej. Říkám si teď poslední dobou, že bych chtěl být více sám sebou. Ale co to vlastně vůbec ve skutečnosti znamená? Kým jsem, když jsem sám sebou? Upřímně si ani nevzpomínám, kdy jsem byl naposledy opravdu autentický, takový jaký jsem doopravdy, neovlivněný společností, přáteli nebo rodinou. V dnešní době v podstatě ani není normální být takový, jaký člověk opravdu je, protože když je někdo jiný, tak je prostě divný. Ale asi stačí. Bude lepší, když řeknu něco o sobě. Budu se snažit být stručný, ale tak, abych nevynechal to nejdůležitější.

Narodil jsem se v květnu roku 1995. Z dětství si toho moc nepamatuju, asi jako každý, ale přijde mi, že si toho nepamatuju ještě víc, než ostatní. Jedna z věcí, kterou si náhodou pamatuju bylo, že v jednu dobu jsem byl normální zvědavé a upovídané dítě, ale pak se něco stalo a stal se ze mě z nenadání introvert trpící sociálními úzkostmi. Kéž bych věděl, co se kdy stalo. Nevím. Chodil jsem na základní školu, ale nebylo mi příjemné mluvit s lidmi, natož s cizími. Číst nebo přednášet před celou třídou pro mě bylo noční můrou. Nedokázal jsem s lidmi mluvit, a už vůbec ne, abych vyjádřil sebe sama nebo své emoce. A s tím bojuji dodnes. Způsobilo mi to obrovské problémy v životě, ale naštěstí, teď zhruba po patnácti a více letech, se s tím konečně nějak vyrovnávám a začínám žít normálním životem. Ovšem, když to tak vezmu s ohledem na svoji kariéru malíře, který se živí uměním a kterým chci být, vídím schopnost komunikace jako základní stavební kámen, který je potřebný pro tuto činnost. Jde o to se podělit o své myšlenky a o to, abych uměl prodat sebe a svá díla. Tím pádem se z nekomunikativního človíčka musí stát silný a expresivní jedinec, pokud chce žít své sny. Vlastně z jednoho extrému do druhého. Také jsem si namaloval jeden obraz, který mi s tím tady pomáhá a každý den na mě vyzařuje komunikativní energii. Více o tomto obrazu zde.

A jak jsem se dostal k umění? To si taky nepamatuju. Vím akorát, že na základce jsme měli výtvarku, která mě samozřejmě nebavila. Moc… Nevím… Vlastně si moc nevzpomínám. Ale ke konci základky jsem si už často při nudných hodinách čmáral do důležitých sešitů. A doma jsem si často obkresloval a vybarvoval různá letadla a auta. To mě bavilo trochu víc. Ale měl jsem to tak, že vždycky když se mi něco nepovedlo, nic jsem třeba několik měsíců nebo rok nenakreslil. Na střední jsem už uměl a kreslil auta celkem realisticky pastelkama. Normálně na papír. Dokonce jsem nějak posledním nebo předposledním rokem dostal první zakázku, a to nakreslit challengera na a2. A dostal jsem za to 500 Korun českých. Dobře já. V té době, někdy koncem (nebo rok před koncem) střední, jsem si vyžádal k vánocům takový ten kufřík s uměleckým nářadím z Lidlu, včetně akrylových barev a plátna. A tím to celé začalo. Přišly na řadu různé experimenty, ale už od těchto začátků mě to táhlo k abstrakci. A pak se mi povedlo udělat něco krásného, přestože to nedávalo smysl. A byl jsem v tom. Časem jsem si koupil lepší plátna, lepší barvy, naučil jsem se to napínat sám na rámy a taky jsem získal spoustu dalších zkušeností. V roce dva osmnáct jsem přešel na olejové barvy. A zamiloval jsem se do nich.

Mé umění je tak trochu jiné, trochu divné. Snažím se totiž dělat všechno jinak než ostatní. Malovat realisticky se může zdát těžké, a taky to těžké je (sám jsem si to nedávno zkoušel), ale co mi přijde ještě těžší, je něco si vymyslet. Něco neobvyklého. A proto se často snažím jemně balancovat na hraně mezi skutečností a abstrakcí. Přijde mi, jako bych rozrušoval to, co je reálné, tím, co je mně samém. V mé duši. Toužím vytvořit vždy něco krásného, něco smysluplného, s těmi správými tvary a s těmi správnými barvami, abych potěšil oči těch, kteří vidí má díla. Přijde mi, jako bych měl nějaký smysl pro krásu nebo něco takového. Nevím. Nejsem si jistej. Možná ano, možná ne. Říkám že nevím, protože ze sebe nechci dělat něco, co nejsem. Už ne. Chci být tím, čím nebo kým doopravdy jsem.

I když si to vlastně nepamatuju. Možná jsem kdysi dávno, když jsem byl malý klučina, věděl kým jsem.